Archív novinek

Liberalizace volného pohybu služeb po EU je na půli cesty


 

V září letošního roku uplynulo 18 měsíců od začátku implementace směrnice o službách na vnitřním trhu, která by měla od konce prosince 2009 odstranit další přetrvávající bariéry na vnitřním trhu a usnadnit podnikatelům poskytování služeb napříč Evropskou unií. Je tedy vhodný čas zhodnotit dosažený pokrok. Jak vypadá zavádění směrnice v České republice a jak jej hodnotí externí subjekty? Na toto téma debatovali experti, zástupci CEBRE, podnikatelů a státní správy 17. září na brněnském semináři „Podnikání bez bariér“.

 

Schválením směrnice o službách, i když v podstatně méně ambiciózní podobě než předpokládalweb_6.jpg původní návrh, se naskytla  příležitost odstranit přetrvávající překážky volného pohybu služeb. „Jen v České republice bude  provedena modifikace či úplné zrušení 30 zákonů, které doposud podnikatele  zatěžovaly,“ říká Jan Hebnar, ředitel odboru vnitřního trhu Ministerstva průmyslu a obchodu  ČR. Způsob implementace směrnice v ČR řeší předložený návrh zákona o volném pohybu  služeb, který v současné době projednává vláda.

 

Za zjednodušující prvek lze považovat zřízení jednotných kontaktních míst (JKM), která budou poskytovat podnikatelům informace týkající se volného poskytování služeb v dané zemi (formuláře prohlášení, ohlášení nebo žádosti, nezbytné pro povolení, kontakty, apod.). Předpokladem pro jejich efektivní fungování je elektronická komunikace. Ta však vzbuzuje u některých podnikatelů obavy stejně jako elektronické podpisy a poskytování autorizačních certifikátů. Organizace sítě JKM je ponechána na členských státech co do rozsahu činnosti (musí reflektovat působnost směrnice, ale může být i širší) i kompetencí (jen koordinace nebo přenesení určitých pravomocí). Jejich úloha tedy může být svěřena státním orgánům a agenturám, profesním komorám či sdružením nebo jiným soukromým subjektům. Některé země jako například Holandsko jednoznačně zvolily model koordinační (rozcestník pro věcně příslušné orgány) oproti tzv. klientskému, který řeší každý případ od začátku do konce včetně formalit. Naprostá většina však volí JKM jako místa poskytující veškerý servis. „Za nejvhodnější řešení lze považovat využití již existujících sítí, která mají značné zkušenosti, kontakty na podnikatele a celostátní dostupnost,“ upozorňuje Václava Horáková.

 

Směrnice zavádí také institut tichého souhlasu, tedy právní fikci konání pro případ nečinnosti správního úřadu. Když podnikatel žádá o živnostenské oprávnění a Živnostenský úřad jej ve stanovené lhůtě nevydá, tak lze tuto nečinnost považovat za udělení oprávnění. „Tichý souhlas lze sice považovat za dobrý, ČR jej však pravděpodobně uplatňovat nebude. Má totiž jiné instituty, které jsou zavedeny ve Správním řádu,“ vysvětluje Jan Hebnar.

 

Přestože směrnice některé zatěžující prvky odstraňuje, nadále přetrvávají nesrovnalosti v oblasti notifikací, praktických aspektů uznávání kvalifikací a udělování pracovních povolení při poskytování přeshraničních služeb, která s vnitřním trhem bezpodmínečně souvisí. „Největší překážky zůstávají u poskytování služeb do Německa a Rakouska, kde přetrvává přechodné období pro zaměstnávání českých pracovníků. Normativní rámec považujeme za dobrý, nicméně notifikační proces zůstává problematický,“ říká Ivana Pavlů z European Entreprise Network.  

 

Pokrok České republiky v zavádění směrnice lze za polovinu implementačního období hodnotit vcelku pozitivně. Česká státní správa provedla nezbytný screening (porovnání národního právního řádu s komunitárním právem), zpracovala návrh zákona o volném pohybu služeb a navrhla několik možných modelů jednotných kontaktních míst (JKM).

říležitost odstranit přetrvávající překážky volného pohybu služeb. „Jen v České republice bude provedena modifikace či úplné zrušení 30 zákonů, které doposud podnikatele zatěžovaly,“ říká Jan Hebnar, ředitel odboru vnitřního trhu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Způsob implementace směrnice v ČR řeší předložený návrh zákona o volném pohybu služeb, který v současné době projednává vláda.

 

Za zjednodušující prvek lze považovat zřízení jednotných kontaktních míst (JKM), která budou poskytovat podnikatelům informace týkající se volného poskytování služeb v dané zemi (formuláře prohlášení, ohlášení nebo žádosti, nezbytné pro povolení, kontakty, apod.). Předpokladem pro jejich efektivní fungování je elektronická komunikace. Ta však vzbuzuje u některých podnikatelů obavy stejně jako elektronické podpisy a poskytování autorizačních certifikátů. Organizace sítě JKM je ponechána na členských státech co do rozsahu činnosti (musí reflektovat působnost směrnice, ale může být i širší) i kompetencí (jen koordinace nebo přenesení určitých pravomocí). Jejich úloha tedy může být svěřena státním orgánům a agenturám, profesním komorám či sdružením nebo jiným soukromým subjektům. Některé země jako například Holandsko jednoznačně zvolily model koordinační (rozcestník pro věcně příslušné orgány) oproti tzv. klientskému, který řeší každý případ od začátku do konce včetně formalit. Naprostá většina však volí JKM jako místa poskytující veškerý servis. „Za nejvhodnější řešení lze považovat využití již existujících sítí, která mají značné zkušenosti, kontakty na podnikatele a celostátní dostupnost,“ upozorňuje Václava Horáková.

 

Směrnice zavádí také institut tichého souhlasu, tedy právní fikci konání pro případ nečinnosti správního úřadu. Když podnikatel žádá o živnostenské oprávnění a Živnostenský úřad jej ve stanovené lhůtě nevydá, tak lze tuto nečinnost považovat za udělení oprávnění. „Tichý souhlas lze sice považovat za dobrý, ČR jej však pravděpodobně uplatňovat nebude. Má totiž jiné instituty, které jsou zavedeny ve Správním řádu,“ vysvětluje Jan Hebnar.

 

Přestože směrnice některé zatěžující prvky odstraňuje, nadále přetrvávají nesrovnalosti v oblasti notifikací, praktických aspektů uznávání kvalifikací a udělování pracovních povolení při poskytování přeshraničních služeb, která s vnitřním trhem bezpodmínečně souvisí. „Největší překážky zůstávají u poskytování služeb do Německa a Rakouska, kde přetrvává přechodné období pro zaměstnávání českých pracovníků. Normativní rámec považujeme za dobrý, nicméně notifikační proces zůstává problematický,“ říká Ivana Pavlů z European Entreprise Network.  

 

Pokrok České republiky v zavádění směrnice lze za polovinu implementačního období hodnotit vcelku pozitivně. Česká státní správa provedla nezbytný screening (porovnání národního právního řádu s komunitárním právem), zpracovala návrh zákona o volném pohybu služeb a navrhla několik možných modelů jednotných kontaktních míst (JKM).

 

Tisková zpráva dokument ve formátu doc

 



< Archív novinek