V roce 2010 by měly Rada EU a Evropský parlament dospět ke shodě ohledně nové podoby jednoho z nejdůležitějších předpisů v oblasti ochrany životního prostředí, a sice směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC). Jakožto zástupci níže podepsaných podniků jsme se rozhodli vzhledem ke klíčovému významu nové směrnice vydat v této souvislosti toto prohlášení.
Původní směrnice (96/61/ES) zavedla ve své době revoluční princip komplexní kontroly vlivu průmyslových podniků na životní prostředí. Po více než deseti letech můžeme konstatovat, že významným způsobem přispěl k redukci zátěže prostředí. Naučili jsme se s novými pravidly zacházet nejen jako s povinným břemenem „veřejného zájmu“; využili jsme je sami k do té doby nevídaným změnám ve strategickém uvažování i vlastních technologických procesech. Vzhledem k tehdejšímu stavu technologií resp. jejich environmentálním vlastnostem to nebylo rozhodně snadné a už vůbec ne zadarmo.
Je správné, že se po téměř 15 letech od schválení první směrnice o IPPC přikročilo k její revizi. Toto rozhodnutí má nejen legislativní, ale i logické opodstatnění, neboť se opírá o aktuální zájmy evropské veřejnosti přispět intenzivněji než doposud k ozdravění životního prostředí, tentokrát již na globální bázi. Nově se vyvinuly politické priority, ale i technologie, umožňující lépe vycházet těmto zájmům vstříc.
Jako každý veřejný zájem, i tento má ovšem smysl pouze tehdy, když je proveditelný. Proto jsme bedlivě sledovali složitý proces přípravy a schvalování nové směrnice. Oproti návrhu Evropské komise představuje aktuální podoba po dosažení politické shody ministrů členských států v Radě EU v červnu 2009 v zásadě přijatelný kompromis. Přizpůsobit se požadavkům směrnice v této podobě bude velmi náročné jak z pohledu investičních nákladů, tak z pohledu změny firemních procesů a strategií; je to však možné. Je tomu tak díky některým novým principům, které dohoda na Radě EU přinesla, zejména možnosti dosahovat požadovaných snížení emisních limitů postupně, na základě tzv. Přechodného národního plánu a s využitím časově omezených derogací z plnění některých limitů. Toto je velice důležitý princip mj. zejména v České republice, jejíž ekonomika je stále ještě v nemalé míře závislá na výrobě energií z tradičních zdrojů, zejména spalování hnědého uhlí.
Považovali bychom však za vážný problém, kdyby byla výše uvedená pravidla v nastávajícím finále schvalovacího procesu opuštěna či výrazněji omezena jejich flexibilita. Naše obava je vedena výhradně odpovědností, která musí provázet každé podobně závažné rozhodnutí (nejen) ze sféry péče o životní prostředí: cíl, který není uskutečnitelný, není cílem, ale pouze zbožným přáním. Chceme přispět ke zlepšení ovzduší, půdy, vod i krajinného rázu naší země. Nesmíme však současně ohrozit životaschopnost našich podniků v míře, jež by přinesla nejen vážné problémy v jejich schopnosti poskytovat pracovní místa a dodávat dostupnou energii podnikům i domácnostem, ale i ohrozila samu schopnost vůbec nějaké cíle v oblasti zlepšování životního prostředí splňovat.
Z těchto důvodů se obracíme na politickou reprezentaci naší i reprezentaci ostatních členských států v orgánech EU s výzvou, aby výše uváděné principy byly vyslyšeny i při závěrečném projednávání nové směrnice regulující průmyslové znečištění. Dohoda dosažená na Radě EU poskytuje pro splnění nových požadavků na ochranu prostředí přijatelné východisko. Jsme připraveni toto naše stanovisko na půdě kteréhokoli z dotčených orgánů vysvětlovat a obhajovat konkrétními údaji.
STANOVISKO K NÁVRHU SMĚRNICE O PRŮMYSLOVÝCH EMISÍCH (PDF)
