Firmy v Evropě hledají zaměstnance, zatímco kvalifikovaní lidé v jiné zemi jsou připraveni nastoupit, spojení ale často selže, protože dovednosti získané za hranicemi nejsou automaticky uznány. Dvě nové zprávy agentury Cedefop, které připomíná portál EURES, pojmenovávají hlavní překážky přenositelnosti kvalifikací a dovedností napříč EU.
První bariérou je složitost a nekonzistence. Pravidla pro uznávání odborných kvalifikací se stát od státu výrazně liší, někde je postup přímočarý, jinde jde o změť institucí a nejasných procedur. Nejméně přehledné to bývá u neregulovaných profesí. Pokud zaměstnavatel nedokáže rychle ověřit hodnotu zahraniční kvalifikace, nábor raději oddálí, což vede k tomu, že kvalifikovaní lidé pracují pod svou úrovní.
Druhou bariérou je digitální roztříštěnost. Řada zemí buduje digitální databáze a vydává digitální doklady o vzdělání, jenže systémy spolu nekomunikují. Pracovník tak může mít certifikát z domovské země, který zaměstnavatel jinde nedokáže rychle ověřit, a v praxi tedy neplatí. Podle Cedefopu Evropa umí digitální doklady vydávat, ale hůř už je přeshraničně ověřovat.
Pro české zaměstnavatele, kteří nabírají ze Slovenska, Polska, Rumunska či Ukrajiny, je praktickým výstupem, že poradci sítě EURES poskytují podporu při náboru ze zahraničí i při otázkách kolem kvalifikací získaných v jiných zemích. Systémové řešení má přinést připravovaná iniciativa Komise k přenositelnosti dovedností, která by měla sladit pravidla a propojit digitální systémy, zatím je ale ve fázi přípravy.
